VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE V MATEŘSKÉ ŠKOLE

Příští měsíc začínají zápisy do mateřských škol. Co vše je potřeba k tomu, aby Vám vzali dítě do školky? Co se v mateřské škole naučí? V čem je docházka do onoho zařízení dobrá?
slovo z lega 
Mateřská škola
 
•        je pro děti ve věku od 3 do 6 let (existují i výjimky)
•        poslední rok před nástupem do školy je povinný
•        platí se školné a stravné – u předškoláka se školné již neplatí
•        hovorově řečeno jako mateřinka
 
K zápisu do mateřské školy sebou potřebujeme předem vyplněnou žádost, rodný list dítěte a občanský průkaz.
V žádosti musíte vyplnit iniciály dítěte, Vaše jako matky a otce, adresu Vás obou (pokud spolu nežijete) a kontakt.
 Po té Vám přijde na e-mail rozhodnutí o přijetí nebo nepřijetí do mateřské školy. Samozřejmě ono rozhodnutí přijde i poštou.
Pokud přijaly Vaši ratolest, budete muset ještě vyřešit bačkůrky, pyžámko a při nástupu případně ještě zájmové aktivity, které se ve většině školkách pořádají (př. Výtvarný, sportovní kroužek, bojová umění, atd…)
 
K čemu tedy je dobrá docházka do mateřské školy?
 
Do této doby bylo dítě zvyklé pouze a jenom na vlastní rodinu, na Vás jako rodiče, svoje sourozence, kamarády od dětí Vašich kamarádek, známých.
Každý člověk je jiný, proto i každé dítě potřebuje odlišný přístup, bohužel ne však každý učitel je toho schopen.
Ve většině mateřských škol vedou dítě k samostatnosti a zdravému sebevědomí – důvěra ve vlastní schopnosti, učí se novým autoritám,  apod.
 sluníčko na obrázku
Vzdělávací priority:
 
Upevňování kamarádských a mezilidských vztahů
Vytváření kladného vztahu k přírodě
Řešit problémy, nést zodpovědnost
Spolupráce s rodiči
Vedení zdravého životního stylu
Osvojení si základu hodnot, na nichž je založena společnost
 
Proto, myslím, nebojte se dát svůj malý poklad do školky, pozná tam nové kamarády a začne poznávat život takový, jaký je. I mě osobně toto teď čeká dvakrát najednou.

CHCE TO TRPĚLIVOST

Když přijde maličké do rodiny, sbíhají se příbuzní a diskutují nad postýlkou, jaký výraz děťátko má, co jednou z něho vyroste.
Babička by z něj měla ráda lékaře, dědeček, protože je fotbalový fanda, fotbalistu a rozumní rodiče se jen pousmějí a řeknou, že záleží na tom, co ho bude bavit.
„Malé dítě neví, co chce, musíš mu to určit,“ slýcháme od prarodičů.
Není to tak úplně pravda.
počítadlo s korálky
Některé dítě se nadchne nad sportem, jiné rádo posedává u stolu a tvoří pastelkami svá umělecká díla.
Je ale důležité, aby už jako malé vědělo, že od rozdělané práce se neodchází. Začne malovat obrázek a v půli dostane nápad, že si půjde hrát s něčím jiným. K malování se už nevrátí.
Dost dnešních maminek nad tím mávne rukou a papír skončí v koši. A pak už to jde ráz na ráz. Děcko se tím učí, že když ho cokoli přestane bavit, nemusí práci dodělat.
Přijde do školy a rodiče ho přihlásí do kroužku, který si samo zvolí. Ale ve chvíli, kdy není tak úspěšné, jak by si představovalo, žadoní, že chce začít s něčím jiným.
A maminka povolí.
Ve chvíli, kdy potomek má za sebou několik kroužků a v žádném nevydržel, přichází zklamání a hledání viníka v rodině.
„Po kom to dítě je takovej lempl?“ ptávají se babičky.
Na jeho neúspěchu mají podíl všichni. Slova když nechceš, nemusíš, škodí.
Nemyslím si, že dítě musí každá zadaná práce v jeho kroužku na sto procent bavit, ale stejně tak to bude, až bude dospělý člověk. Jinak se naučí, že může často měnit zaměstnání, protože ho to zrovna poslední týden nebaví.
Já vím, chce to hodně a hodně trpělivosti už od začátku jeho života.
Číst mu knížky, vyprávět, společně vyrábět z modelíny, malovat, sportovat, z toho všeho se dítě vzdělává.
Víte, že je lepší, když si samo zvolí, co ho bude bavit a bude to dělat s chutí a vydrží u toho léta, než aby zkoušelo každou chvíli něco jiného?
Vždyť nemusí být nejlepší, ale v dlouhodobě vykovávaném sportu nebo muzicírování, se učí trpělivosti. Pochopí, že slušný výsledek se dostaví až po tréninku a ne hned.
 
 zničené knihy
Stejně tak mu dojde, že i skvělé výsledky ve škole si musí zasloužit učením.
Docela mě překvapila maminka, která vodila do ZUŠ dceru stejně jako já, ale protože holku nebavilo doma cvičit, chodila na hodiny nepřipravená, neuměla zahrát to, co dostala za úkol a její maminka, místo, aby jí vysvětlila, že bez cvičení nikdy nebude umět hrát, došla k závěru, že vinen je pedagog a chtěla, aby vyřídil své ženě, že její dcera se k ní přihlásí na jiný nástroj. Po vyslechnutí nepříjemných slov, že se na žádný nástroj nenaučí pořádně, pokud nebude doma cvičit, byla holčina odhlášena a máma ji začala vozit na badminton. Jak dlouho tam vydržela, nevím. Jen tím chci říct, že výdrž je důležitá. Až se dítě jednoho dne přihlásí na vysokou školu, bude muset u učení trpělivě sedět, ať ho to baví nebo ne. Jinak školu nevystuduje.

Hypoaktivita u dětí

Je to tedy vzácnější projev chování vyskytující se u dětí s lehkou mozkovou dysfunkcí. Hypoaktivní děti mají slabší percepčně-motorické tempo.¨
osvícený mozek

Co se s takovými dětmi děje?

Nervový systém obsahuje dvě hladiny aktivace- podráždění a útlum
Z uvedeného vyplývá, že u hypoaktivních jedinců převládá útlum. Toto dítě není schopno diferenciovat všechny podněty a jejich příjem je překryt útlumem. Psychomotorické tempo těchto dětí je značně sníženo, jsou méně pohyblivé a nápadně pomalé.
 „Kam ho ráno postavíš, tam ho večer najdeš.“
modré brýle kluka

Dědičnost a rodinné prostředí

Velkou roli hraje také dědičnost, u které je přenos této poruchy odhadován až na 70%. Jako další příčinu bych zmínila strukturálně-funkční změny mozku, kdy mají určité morfologické odchylky.
K prohloubení těchto potíží přispívá také negativní působení rodinného prostředí. Dítě neovládá svou pozornost, protože se mu nikdo dostatečně nevěnuje. Může to být také důsledek opožděného zrání, kdy propojení důležitých oblastí mozku není dokonalé.

Práce ve škole

V mnoha případech není schopno školní úkoly zvládnout a uzavírá se do svého nitra. Ostatní děti se mu mohou také posmívat. U těchto dětí jsou pocity viny z vlastního neúspěchu běžné. Právě pomalost se velmi projevuje v myšlení a rozhodování. Ve škole často nestačí pracovnímu tempu, úlohy nedokončují a diktáty nestíhá dopisovat. Bývá pasivní a neprůbojné, také se hůře orientuje. Jeho problémy jsou často přehlíženy rodiči i učiteli, protože dítě nijak nevyrušuje ani nezlobí. V těchto případech je hypoaktivita často vykládána jako lenost nebo snížená inteligence, je to však opravdu zvláštnost nervové soustavy.
Vyučujícím se může zdát, že tyto děti pracují nepozorně. Berou to jako nedostatečnou snahu a úsilí, protože jsou přesvědčeni, že by všechny tyto školní povinnosti a úlohy mělo zvládnout.
psaní Z

Ale nebojte se!

 Pokud učitel vnímá určitou odlišnost dítěte, je snad jeho povinností, aby nějaká porucha toto dítě v jeho studiu neovlivnila.